Wolfram, neboli wolfram, je chemický prvek se symbolem W a atomovým číslem 74. Název wolfram pochází z dřívějšího švédského názvu wolframového minerálu scheelit, tungsten neboli „těžký kámen“. Wolfram je vzácný kov, který se na Zemi přirozeně vyskytuje téměř výhradně v kombinaci s jinými prvky v chemických sloučeninách, nikoli samostatně. Jako nový prvek byl identifikován v roce 1781 a jako kov byl poprvé izolován v roce 1783. Mezi jeho důležité rudy patří wolframit a scheelit.

Tento volný prvek je pozoruhodný svou robustností, zejména tím, že má nejvyšší bod tání ze všech objevených prvků, který taví při 3422 °C (6192 °F, 3695 K). Má také nejvyšší bod varu, a to 5930 °C (10706 °F, 6203 K). Jeho hustota je 19,3krát větší než hustota vody, srovnatelná s hustotou uranu a zlata, a mnohem vyšší (asi 1,7krát) než hustota olova. Polykrystalický wolfram je ze své podstaty křehký a tvrdý materiál (za standardních podmínek, v nespojeným stavu), což ztěžuje jeho zpracování. Čistý monokrystalický wolfram je však tvárnější a lze jej řezat pilkou z tvrdé oceli.

Mnoho slitin wolframu má řadu uplatnění, včetně vláken žárovek, rentgenových trubic (jako vlákno i terč), elektrod při svařování wolframem v plynové lázni, superslitin a radiačního stínění. Tvrdost a vysoká hustota wolframu mu dávají vojenské uplatnění v penetrujících projektilech. Sloučeniny wolframu se také často používají jako průmyslové katalyzátory.

Wolfram je jediný kov ze třetí přechodové řady, o kterém je známo, že se vyskytuje v biomolekulách nacházejících se v několika druzích bakterií a archeí. Je to nejtěžší prvek, o kterém je známo, že je nezbytný pro jakýkoli živý organismus. Wolfram však narušuje metabolismus molybdenu a mědi a je poněkud toxický pro známější formy živočišného života.